Když jsem se před časem
dostal ke florbalu a k fotbalu, netušil jsem, že si to ještě v tomtéž roce budu moci zopakovat.
To začalo tím, že jsem se večer vrátil z dlouhé zdravotní procházky a o chvíli později mi klepal na dveře kamarád, kterého jsem už dříve označil za Moraváka stejně bodrého jako já, který navíc má smysl pro humor mé vlnové délky a pravidelně se mnou vede hlubokomyslné filozofické debaty. Tentokrát měl na srdci závažnou otázku, zda si nechci jít začutat. Tedy zasportovat. A ačkoli jsem jako sportovec pouze teoretik, v souladu se svým životním postojem jsem řekl, že ano, tudíž jsem si připravil nohy, paže a zbytek těla a chvíli po osmé hodině večerní vešel do tělocvičny. Tam už se připravovalo všechno k velkému florbalovému zápasu. Jedna volná florbalová hokejka na mě vyšla a dokonce měla i způsob úchopu, který mi vyhovuje. Udělal jsem pár kondičních pohybů a mohlo se začít.
Hráli jsme ve čtyřech proti čtyřem a tentokrát jsem si místo pobytu v brance vzal na starost obranu. Vcelku se mi dařilo slušně blokovat útočné pokusy soupeřů, ovšem ve chvíli, kdy se před naši branku nahrnuli všichni a mí spoluhráči se nestíhali vracet, jsem konstatoval, že v jednom to nemám šanci všechno zablokovat.
Přestože výšková převaha byla tentokrát na straně soupeřů, kteří měli v sestavě dva čahouny mojí výšky, šli jsme do vedení a soupeř třikrát náš náskok dotáhl. Pak došlo k tomu, že jsem se po jednom obranném zákroku vydal na menší útočný výlet a podařilo se mi dvakrát skórovat. Poprvé dorážku míčku vyraženého brankářem a podruhé do poloodkryté branky. Tím se můj tým dostával postupně do výraznějšího a výraznějšího vedení a chvíli před koncem bylo skóre v náš prospěch 10:6.
Nakonec jsem se mohl radovat i z hattricku, protože jsem zavěsil v pořadí třináctý gól z naší strany a šlo se na fotbal. Obě strany přišly o jednoho hráče a moje tělo mi dávalo najevo, že už při florbalu jsem si zaběhal dost, tudíž bych se měl více či méně šetřit. I tady jsme šli brzy do vedení a byla to hlavně hra kolegy, který se postupně stává kamarádem, Ondry. Kromě prvního gólu, který nedal, dal pak druhý i třetí. Já jsem měl v brance stoprocentní výkon, i když soupeř jednou skóroval při podivném pravidle o střele z dálky do prázdné branky. Pak jsem se opět vydal na útočný výlet a zavěsil jsem čtvrtý a pátý (ten patřil do kategorie gólů zadarmo) gól našeho týmu. Ondra přidal šestý a já jsem si pak dovršil druhý hattrick sedmým, vrátil jsem se do branky a Ondra postupně svými nekompromisními trefami dotáhl opět skóre do dvouciferné podoby, což bych do něj normálně neřekl.
Závěrem je nutno podotknouti, že poražení soupeři uznali naše vítězství, vypotil jsem asi deset litrů potu, vyplavil jsem z hlavy všechny stresující myšlenky a znovu si nastartoval svůj tradiční nenapravitelný optimismus.
Fotka pro dnešní den:
Hezký den!
10-02-38%5D.JPG)
