Po dvacáté druhé u mne

Aby vyšel tradiční víkend s pobytem mých dětí u mne, převzal jsem si je v pátek odpoledne a během následujících hodin dorazil až do mého obydlí. Oba mrňousové měli pochopitelně radost, protože jsem pro ně měl mimo jiné připravený i film, který ještě neviděli (tedy v kině ano, ale v mém domácím provedení ne).

Sobota byl nadprůměrně akční den, protože dcera projevila přání získat pohlednici se záběrem na mé město. A ač jsme město prošli křížem krážem, od trafiky k trafice a od obchodního domu k obchodnímu domu, nezdařilo se. Nakonec se podařilo aspoň u jedné turistické atrakce získat pohlednici s danou atrakcí. A večer, když volala G., jsem právě zaháněl lumpíky spát a hovor s G. se pak protáhl až do prvních desítek minut neděle.

Ta byla oproti sobotě klidnější. Děti jsem nakrmil tak, že nikdo z nich si nemohl stěžovat na hlad, pak proběhlo všechno pro úspěšný odjezd, odchod k zastávce MHD, odjezd na nádraží a nalezení odpovídajícího kupé. Cesta ubíhala vcelku klidně a zábavně.

Má minulá manželka místo toho víkendu, kdy dcera spala ve škole, trávila na fesťáku tento víkend a z jejího hlasu bylo patrné, že si užila nadprůměrnou zábavu, což se snažila zamluvit a vymlouvala se na nachlazení.

Poté, co jsem se vrátil do svého bydliště (o tom bude příští článek) jsem se pokoušel zkontaktovat G., ale nakonec jsem musel vzít zavděk klasickou telefonní budkou, protože nic jiného nefungovalo. I při hodně dlouhém hovoru jsem byl v dobré náladě, ale spát jsem šel na svůj průměr až neuvěřitelně brzy.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!