Prvotřídní vtipy

Kdo mě zná, ten ví, že mám poněkud nestandardní smysl pro humor. Lépe řečeno mám rád ten humor, u kterého posluchač musí přemýšlet a mít určitý všeobecný přehled znalostí, aby pochopil, kde je pointa toho či onoho vtipu.

V domnění, že můj druh humoru sdílejí všechny lidské bytosti intelektu aspoň průměrného, jsem před dávnými časy zahájil školní docházku, kde jsem byl konfrontován s humorem svých spolužáků, ze kterého se dnes vyvinul humor Petra Novotného a podobných šprýmařů.

To takhle přišel spolužák s tím, že mi poví vtip. Protože mám vtipy rád, zbystřil jsem pozornost. Spolužák pak převyprávěl historku, ve které - dle jeho podání - hráli hlavní roli kultovní loutkoví hrdinové Spejbl a Hurvínek. Protože jsem zvyklý nad humorem přemýšlet, hledal jsem pointu celé historky, zatímco spolužák se válel po zemi a zalykal se smíchy tak dlouho, až se mu vpředu na kalhotách udělala poměrně rozsáhlá mokrá skvrna, k čemuž ho dovedlo slovo „trenky."

To vše vedlo k tomu, že ač zmíněnými loutkovými hrdiny neopovrhuji, vtipy o nich u mne nenalézají odezvu, zejména tehdy, když některý ze spolužáků vyslovil příjmení Hurvínkova taťuldy ve formě Špejbl (což je stejně trestuhodné a prokletí hodné, jako používání slov „mocinky," „mimísek," „manža" či „blogýsek"). Nicméně se mi povedlo uchovat si duševní integritu a spolužáky, kteří byli v humoru předchůdci Petra Novotného a dvojice Náhlovský - Mladý, úspěšně ignorovat.

Když začal školní docházku můj drahý bratr, přišel jako první s vtipem o dvou chlapcích, kteří stojí u řeky a pláčou, načež na otázku kolemjdoucího odpoví, že pláčou proto, že jim do řeky spadlo autíčko. Kolemjdoucí je chlácholí, že tatínek jim koupí jiné, načež jeden z chlapců vysvětlí, že tatínek právě seděl v tom autíčku. Taky nic moc vtip, ale proti těm, kterými se mí spolužáci snažili kazit vkus mně, to byl jistý kvalitativní postup.

A protože školní docházce holduje už i můj syn, nastala nedávno ta chvíle, kdy za mnou přišel a prohlásil:

„Tati, řeknu ti vtip."

Podivil jsem se a pak jsem svolil. Syn se rozesmál, pak se dosmál a prohlásil nemrkaje:

„Denis ztratil penis."

Po prvotním šoku jsem usoudil, že syn je přece jen po mně a z tohoto zcela pravděpodobně vyroste.

Fotka pro dnešní den:Hezký den!